Zemřel Alois Švehlík, filmový a divadelní herec s nezaměnitelným hlasem. Bylo mu 85 let. V roce 2021 převzal Thálii za celoživotní mistrovství. Čest jeho památce!
Kdyby ještě existovaly pracovní knížky, kam si herci kdysi zapisovali „štace“, kterými prošli, měl by Alois Švehlík (1939) tu svoji úctyhodně zaplněnou. Na první stránce by byl dětský dramatický soubor v jeho rodných Pardubicích, kde hrával spolu se svým starším bratrem Jaroslavem. Oba se pak rozhodli pro divadelní dráhu. Jaroslav se stal předním členem Státního divadla v Ostravě, avšak předčasně zemřel. Alois Švehlík začal „na oblasti“. V roce 1962 nastoupil do tehdejšího Západočeského divadla v Klatovech, to ale bylo za rok zrušeno. Další sezonu strávil v Mostě a pak dva roky v tehdejším Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci.
Následující stránka jeho pracovní knížky by patřila Divadlu F. X. Šaldy v Liberci, kam přešel v roce 1966. Liberec považoval Alois Švehlík za nejšťastnější období svého života – „Teprve tam jsem se přehrál z milovníků na charaktery,“ vzpomínal. Další stránka Švehlíkovy pracovní knížky by však už byla psána v Praze, v Městských divadlech pražských. Nastoupil sem jako zralý herec, zvládající úspěšně komediální role (mj. Klubka), stejně jako dramatický repertoár, z nějž vynikal třeba Adam Brant v trilogii Smutek sluší Elektře a zejména McMurphy v Přeletu nad hnízdem kukačky.
V roce 1988 se Alois Švehlík stal členem Národního divadla. Tady byl obsazován převážně do psychologicky složitých charakterů, jako je Jean ve Slečně Julii, Astrov, Willy Loman, Phil v Měsíci pro smolaře, John Gabriel Borkman a třeba Churchill v Audienci u královny. Ale ani ND nebylo poslední stránkou jeho „wanderbuchu“ – tam se objevily i malé pražské scény, na kterých také účinkoval – Činoherní klub, Divadelní spolek Jedl, Viola a Divadlo Na Jezerce, v minulosti třeba Dejvické divadlo nebo Divadlo Na zábradlí, kde za výkon v Jandlově hře Z cizoty získal v roce 2004 Cenu Divadelních novin. Od počátku sedmdesátých let se Alois Švehlík objevoval i před filmovou a televizní kamerou. Švehlíkův charakteristicky zabarvený hlas byl rovněž často využíván v rozhlase a zejména v dabingu, za který získal tři Ceny Františka Filipovského včetně Ceny za celoživotní mistrovství v roce 2014.
